Kolikrát už jsi slyšela od kámošek, nebo dokonce sama vyslovila větu: "Teda, mě nic neba, mám depku jako hrom!" Mnoho lidí tak nazývá stav nenálady, otrávení, zkrátka pocity, když vstaneš špatnou nohou (nebo hore zadkom, jak tuto situaci půvabně pojmenovávají na Slovensku). Nejedná se však o nic jiného než o přechodný stav, který může být způsoben mnoha rozličnými okolnostmi: tlak, sluneční erupce, premenstruační tenze (napětí) atd. Jsou to pouze negativní pocity, které poměrně snadno zaženeš. Víš, že nejúčinnější je fyzická aktivita? Při té totiž tělo po určité době - ta je u každého jiná - začne vylučovat soubor látek, tzv. endorfinů, které způsobují libé pocity, ne nepodobné účinkům lehké drogy. Endorfiny jsou ale tělu vlastní, tudíž mu neškodí, a tělo se jejich produkováním vlastně brání účinkům kyseliny mléčné. Ta se hromadí při fyzické aktivitě ve svalech a způsobuje např. ono známé namožení svalu, že si druhý den po pořádné projížďce na inlajnech nemůžeš ani sednout.
Deprese je ale nemoc, jejíž následky bývají mnohdy tragické. Ani pořádně netušíme, kolik je v našem okolí lidí postižených touto nebezpečnou chorobou! Jaké jsou její příznaky (symptomy)? Tak třeba únava, nespavost, hysterické projevy, ale především obrovská a nekonečná úzkost, strach. Člověk s depresí může mít obavy opravdu ze všeho, nejtěžší formy deprese pak třeba i zabraňují postiženému vyjít po dlouhé týdny z bytu. Máš ve svém okolí dívku, která se straní party, s nikým se nebaví, sotva odpoví na pozdrav, nekoukne se pořádně do očí? Může být prostě jen nesmělá a zakřiknutá, může být jen nafrněná, ale taky může mít nemocnou duši. S depresí může žít její "nositel" velmi dlouho, aniž by jeho okolí cokoliv tušilo. O to větší je ovšem utrpení, které mu tato nemoc způsobuje. Depresi může způsobit nebo nastartovat rodinné zatížení (ano, sklony k depresi jsou dědičné!), šikana ve škole, neurovnané rodinné poměry (kolik dětí dostalo záchvat deprese během a po rozvodu rodičů!), rozchod s klukem: každý vnímáme tyto situace jinak. Někdo se otřepe, nad nešťastnou láskou mávne rukou a jde dál. A druhý se zarazí na místě a potácí se v bludném kruhu nejistot a úzkostí: "Co dělám špatně? Nestojím za nic! Co mě ještě potká hrozného? Už nikdy nezažiju nic hezkého!"
A jak jen tohle neveselé povídání ukončit? Radou či doporučením: neuzavírej svoje problémy v sobě, mluv s někým, komu důvěřuješ, nebo - pokud je ti opravdu nepříjemné mluvit o své bolesti s někým známým - existují centra, kde ti bude naslouchat anonymní specialista, který navíc odborně tvůj stav zhodnotí, popřípadě doporučí vhodnou léčbu. Nikdy nezanedbávej "náladu pod psa", která trvá déle než týden - to už je signál, že tvá dušička potřebuje pomoc. A malé poznámka: víš, že poměrně hodně anorektiček je zároveň depresivní? Bulimičky pak téměř všechny!
Na druhou stranu: neuzavírej se ani před trápením druhých - možná bys to mohla být právě ty, kdo milým slovem pomůže někomu z nejhoršího. Zkuste si o tom navzájem popovídat na našem Pokecu…
Deprese je ale nemoc, jejíž následky bývají mnohdy tragické. Ani pořádně netušíme, kolik je v našem okolí lidí postižených touto nebezpečnou chorobou! Jaké jsou její příznaky (symptomy)? Tak třeba únava, nespavost, hysterické projevy, ale především obrovská a nekonečná úzkost, strach. Člověk s depresí může mít obavy opravdu ze všeho, nejtěžší formy deprese pak třeba i zabraňují postiženému vyjít po dlouhé týdny z bytu. Máš ve svém okolí dívku, která se straní party, s nikým se nebaví, sotva odpoví na pozdrav, nekoukne se pořádně do očí? Může být prostě jen nesmělá a zakřiknutá, může být jen nafrněná, ale taky může mít nemocnou duši. S depresí může žít její "nositel" velmi dlouho, aniž by jeho okolí cokoliv tušilo. O to větší je ovšem utrpení, které mu tato nemoc způsobuje. Depresi může způsobit nebo nastartovat rodinné zatížení (ano, sklony k depresi jsou dědičné!), šikana ve škole, neurovnané rodinné poměry (kolik dětí dostalo záchvat deprese během a po rozvodu rodičů!), rozchod s klukem: každý vnímáme tyto situace jinak. Někdo se otřepe, nad nešťastnou láskou mávne rukou a jde dál. A druhý se zarazí na místě a potácí se v bludném kruhu nejistot a úzkostí: "Co dělám špatně? Nestojím za nic! Co mě ještě potká hrozného? Už nikdy nezažiju nic hezkého!"
A jak jen tohle neveselé povídání ukončit? Radou či doporučením: neuzavírej svoje problémy v sobě, mluv s někým, komu důvěřuješ, nebo - pokud je ti opravdu nepříjemné mluvit o své bolesti s někým známým - existují centra, kde ti bude naslouchat anonymní specialista, který navíc odborně tvůj stav zhodnotí, popřípadě doporučí vhodnou léčbu. Nikdy nezanedbávej "náladu pod psa", která trvá déle než týden - to už je signál, že tvá dušička potřebuje pomoc. A malé poznámka: víš, že poměrně hodně anorektiček je zároveň depresivní? Bulimičky pak téměř všechny!
Na druhou stranu: neuzavírej se ani před trápením druhých - možná bys to mohla být právě ty, kdo milým slovem pomůže někomu z nejhoršího. Zkuste si o tom navzájem popovídat na našem Pokecu…